Zrození knihy

První otázky, které mi mé blízké okolí pokládá, když přijde řeč na Otrávené duše, jsou následující: "Jak se ti to povedlo? Jak to funguje?"

Přesně tak, kolikrát Vás zajímá spíš proces než kniha samotná. Ale to vůbec nevadí. Naznačuje to, že snad v hlavě nosíte svůj vlastní příběh, který by se tak krásně vyjímal v tištěné podobě. I Vy tajnůstkáři. Sem s ním!

Pojďme se nyní podívat, jak jsem na to šel já. Nemíním dělat chytrého. Padesátiny jsem neslavil, v Rusku jsem taky nebyl a tři ze čtyř zubů moudrosti mám už fuč. Chci se jen podělit o své zkušenosti a možná Vás trošku inspirovat.

Začínající pisálek má v podstatě dvě základní možnosti. Nabízet svůj dokončený rukopis zaběhlým nakladatelským domům, které vezmou finanční riziko na svá bedra, nebo sehnat potřebné zdroje a vydat knihu na vlastní náklady.

První možnost zní velmi lákavě, ale vyžaduje moře trpělivosti a kopec štěstí. Nakladatelství jsou rukopisy doslova zavalena. Rozhodně nedoufejte v brzkou odpověď. Čekání na zpětnou vazbu se táhne měsíce a může se stát, že se velmi snadno promění v Čekání na Godota. Když Vás odmítnou, musíte vytrvat a zkoušet to dál... a dál... a dál. J. K. Rowlingová by mohla vyprávět; její Harry Potter prošel desítkami nakladatelství a než ho vzali na milost, málem si prošoupal své kouzelnické bačkůrky. Jak to nakonec dopadlo, asi všichni víme. Jen by mě zajímalo, jestli těm lidem, kteří zamítavě kroutili hlavou, zbyly na hlavě nějaké ty vlasy. Být na jejich místě, už bych si je všechny dávno vyškubal...

Já si vybral druhou možnost. Knihu jsem přepisoval a dokončoval dlouhé tři roky a nezbyla mi kuráž další rok nebo dva shánět nakladatele, který by ve mě věřil. Musel jsem tedy zahodit veškeré pochyby a možná poprvé v životě skutečně věřit sám sobě.

Zakázkových nakladatelství je v dnešní době slušná řádka, proto by byla věčná škoda sáhnout hned po prvním, na které v rámci rekognoskace terénu narazíte. Já vybíral pečlivě a nakonec zvolil rodinné nakladatelství Klika. Jiří Nosek, se kterým jsem spolupracoval, je milý chlapík, který se nebojí podělit o své znalosti. Jeho blog je doslova prošpikovaný cennými informacemi. Kdo aspoň jednou v životě vyryl jméno svojí lásky do kmene stromu, nebo naškrábal básničku na papírový ubrousek, měl by na dané webové stránky zavítat. Je velká pravděpodobnost, že ve Vás vzplane plamínek důvěry v jeho, ale zejména Vaše schopnosti.

Vášnivé reakce okolí většinou rychle ochladnou, když se lidé dozvědí, že jsem si vydání knihy zaplatil. Je to naprosto pochopitelná a přirozená reakce. Druhým dechem však dodávám, že vydání knihy vlastním nákladem není žádná ostuda. Jedná se o jistý druh investice, která je zároveň Vaším hnacím motorem. Riskujete těžce naspořené finance a jediné, co Vám je může vrátit zpátky, je tvrdá práce. Vezměte si můj případ. Pokud prodám všechny výtisky svého příběhu, skončím na nule. O peníze tak nepřijdu a na kontě budu mít jeden vydaný román. A kdo ví? Ten druhý už třeba nebudu muset hradit ze svého. 

Na závěr si dovolím citovat jednu z postav filmu Flashdance. Ano, viděl jsem ho několikrát a nestydím se za to (no... možná trošku jo).

"Když vzdáš svůj sen, umřeš."

Možná to zní až příliš pateticky. Ale je to pravda... zatracená pravda.

Nevzdávejte se.

Bez pádů se ještě nikdo chodit nenaučil. 

Držím pěsti!